Jak vzniká socha ze dřeva? Někdy stačí jedna veřejná akce, aby se zrodila vášeň na celý život. Řezbář, který už mnoho let proměňuje duby, lípy i ořechy v betlémy a příběhy, nám prozradil, proč dřevo voní jinak než kámen a proč ho nikdy nenahradí robot. V rozhovoru se dozvíte, jak se pracuje s motorovou pilou, co strom dokáže „říct“ beze slov a proč je důležité vytrvat i přes první nezdary.
„Dřevo není jen materiál. Je to příběh, který čeká, až ho někdo vyřeže na světlo.“
Rozhovor s řezbářem Martinem Lichevníkem: Dřevo má duši a příběh
1. Jak jste se dostal k řezbářství a co vás na něm nejvíc oslovilo?
Řezbářství se věnuji už 19 let. Všechno začalo na jedné veřejné akci, kde probíhala ukázka dřevořezby. Ta mě natolik zaujala, že jsem si řekl: „Tohle musím zkusit.“ A od té doby jsem u toho zůstal.
2. Proč právě dřevo? Co je na něm jedinečné?
Dřevo nás provází od počátku lidstva a bude nás provázet dál. Je to materiál s mnoha možnostmi využití – a pro mě osobně má i různé podoby vůně, což práci s ním dělá ještě příjemnější.
3. Jak dlouho trvá vytvořit jednu sochu a co všechno to obnáší?
Délka tvorby závisí na složitosti. Například postava člověka do betlému zabere přibližně 25 hodin čisté práce. Než začnu, musím dřevo očistit od kůry a zkontrolovat, jestli není poškozené. Inspiraci často čerpám z přání lidí – přijdou s nápadem a já jim pomohu ho dotvořit.
4. Máte raději volnou tvorbu, nebo zakázky na přání?
Volnou tvorbu mám rád, ale převažují zakázky. Každý projekt je jiný a často velmi osobní – lidé si přejí přenést zážitky ze zahraničí do svých zahrad nebo domovů. Nejraději vyrábím betlémy.
5. Jaký druh dřeva používáte nejčastěji a proč?
Nejčastěji pracuji se zimním dubem. Používám ale i jilm, ořech, buk nebo lípu. Každý druh má své vlastnosti a hodí se na něco jiného.
6. Jaké nástroje používáte?
Začínám motorovou pilou, která je ideální pro větší sochy. Poté přichází na řadu tradiční nástroje – dláta, brusky a další ruční vybavení.
7. Jak se liší práce s motorovou pilou od jemné ruční řezby?
Motorová pila je skvělá pro hrubé tvary a větší objekty, kde není potřeba tolik detailů. Jemná ruční řezba je naopak o preciznosti a trpělivosti – tam záleží na každém milimetru.
8. Jak důležitá je práce se světlem, strukturou a směrem vláken?
Velmi důležitá. Před každým projektem je potřeba vyhodnotit směr vláken, strukturu i to, jak bude dřevo pracovat se světlem. U projektů, které jsou určeny i k dotyku – například dětská hřiště – je to klíčové.
9. Jaký máte vztah ke stromům a přírodě?
Obdivuji staré stromy. Nevidím v nich jen materiál, ale živé bytosti, které tu rostou stovky let. I když nemluví, nesou v sobě příběhy a stopy času. Příroda a les jsou pro mě místem klidu a respektu.
10. Jak vnímáte roli řemesel v dnešní digitální době?
Některá řemesla jsou dnes nahrazována technologiemi – roboty nebo CNC stroji. Ale lidský cit a um se nahradit nedá. Řemeslo má stále své místo.
11. Co byste poradil mladým lidem, kteří by se chtěli stát řezbáři?
Najděte v sobě touhu tvořit. Mějte představivost, inspiraci a hlavně trpělivost. Neúspěchy přijdou, ale nesmí vás odradit. Kdo to myslí vážně, musí vytrvat – a postupně se dostane k větším a náročnějším projektům.