Les není jen kulisou pro procházky – je to živý organismus, o který se musí pečovat s rozvahou a zkušeností. Práce lesníka není jen „hlídání stromů“, ale každodenní rozhodování, plánování i boj s přírodními živly. V našem rozhovoru zjistíte, jak lesník pozná nemocný strom, proč ho bolí za krkem a co mu les „říká“. Výsledky jeho práce nejsou vidět za den – ale za desetiletí.
„Když se na les díváte, on vám napoví, co potřebuje.“
1. Jak byste popsal práci lesníka někomu, kdo si ji představuje jen jako „hlídání lesa“?
Práce lesníka je pestrá a proměnlivá. Hodně záleží na počasí a roční době. Během každodenních pochůzek sleduji jeho stav a podle potřeby reaguji. Někdy je třeba sázet nové stromky, vybrat vhodné druhy na konkrétní stanoviště, jindy chránit mladé výsadby před buření nebo zvěří. Ve starších porostech zase přichází čas na prořezávky a probírky. A pak jsou tu vývraty, zlomy nebo stromy napadené kůrovcem – ty je nutné rychle zpracovat. K tomu všemu vedu tým lidí, aby práce šla od ruky a les prospíval.
2. Co vás přivedlo k této profesi? Byla to láska k přírodě už od dětství?
V patnácti málokdo ví, čím chce být. Mě tehdy zajímaly stroje i příroda, a tak jsem se vydal cestou lesního mechanizátora. Během učení mě ale les začal přitahovat víc a víc a bylo rozhodnuto. Po vyučení jsem pokračoval na střední školu ve Šluknově a od té doby jsem lesník. Už přes čtyřicet let.
3. Jak vypadá váš běžný pracovní den v lese?
Každý den je jiný. Podle toho, kolik mám lidí v terénu a co je zrovna potřeba. Objíždím pracoviště, kontroluji průběh prací, řeším změny. Někdy vyznačuji prořezávky, jindy organizuji odvoz dříví. Často se dívám do korun stromů. Je to krásné, ale po chvíli vás z toho bolí za krkem. Sleduji les i z vyvýšených míst, hledám změny v barvě nebo struktuře porostu. A když něco zpozoruji, jdu to prověřit. Všechno si zapisuji do deníku. A pak je tu i administrativa např. mzdy, projekty a další papírování. Někdy strávím celý den u počítače.
4. Jak se staráte o zdraví lesa? Co všechno to obnáší?
Základem je pravidelná pochůzka. Sleduji, jestli se někde neobjevil kůrovec, jestli není potřeba výchovný zásah. Když se to udělá včas, předejde se větším škodám – třeba polomům.
5. Jak poznáte, že je strom nemocný nebo že les potřebuje zásah?
Les vám napoví, když se na něj díváte pozorně. Jehličnany mění barvu jehličí – to může značit sucho nebo napadení podkorním hmyzem. Listnáče zase předčasně shazují listí nebo jim usychají větve. U výchovných zásahů sleduji tvar koruny a sílu jednotlivých stromů – jak si konkurují, jak rostou.
6. Jaký je rozdíl mezi přirozeným a hospodářským lesem?
Přirozený les si žije jen vlastním tempem. Člověk do něj v současnosti zasahuje jen minimálně, většinou jen v krizových situacích. Hospodářský les je naopak výsledkem lidské péče. Zakládáme ho, vychováváme, sklízíme dřevo. Ale i tady jde o rovnováhu, která není možná, pokud les není zdravý a odolný. Samozřejmě, že i v hospodářském lese nejde jen o produkční funkci. Les plní i další funkce např. funkci ekologickou, vodohospodářskou, rekreační aj. Zdravý les, který poskytuje užitky lidem a přitom plní i všechny ostatní funkce, je cílem lesnického hospodaření.
7. Jak se les mění během roku a jak se mění vaše práce?
Les se mění hlavně barevně – jaro je svěží, léto syté, podzim hraje všemi barvami a zima je klidná. Na jaře sázíme nové stromky, v létě bojujeme s buření, aby mladé stromky nezalehla, na podzim chráníme výsadby před zvěří a připravujeme půdu na jarní zalesnění. V zimě přichází čas na prořezávky a mýtní těžby. I v době vegetace zpracováváme nahodilou těžbu – vývraty, souše a přednostně kůrovcové stromy.
8. Jaká zvířata potkáváte?
Nejčastěji potkávám zajíce, srnky, občas divočáky – hlavně v hustých porostech. Při běžné pochůzce narazit na jelení zvěř je vzácnější, ale o to krásnější setkání.
9. Jak lesníci pomáhají chránit ohrožené druhy?
Na mém úseku žádné ohrožené druhy aktuálně nejsou. Ale když tu před pár lety hnízdil černý čáp, v době hnízdění jsme v okolí vůbec netěžili. Lesník musí být vnímavý.
10. Stalo se vám někdy, že jste musel zasahovat kvůli zraněnému zvířeti?
Z pohledu lesníka je to jiné než z pohledu městského člověka. Divoká zvířata do lesa patří, ale v přiměřeném množství. Když najdu srnu se zlomenou nohou, nevezmu ji k veterináři. Ale často uklízím ze silnic sraženou zvěř – to je bohužel běžná realita.
11. Jak se změna klimatu projevuje na českých lesích?
Změna je výrazná. Jehličnany ustupují listnáčům. Dnes sázíme hlavně listnaté dřeviny a příroda nás v tom utvrzuje. Tam, kde bývaly smrčiny, se samovolně zmlazují habry a další listnáče.
12. Jaké jsou největší výzvy, kterým dnes lesníci čelí?
Jednoznačně sucho. Voda se při deštích nedostane do hlubších vrstev půdy, a to je problém, který ovlivňuje celý lesní ekosystém.
13. Jak se mění lesní hospodaření v reakci na kůrovce, sucho nebo kalamity? Je práce v lese nebezpečná?
Museli jsme změnit druhovou i věkovou skladbu lesů. To ovlivňuje i ekonomiku – odbyt dřeva, příjmy. A rizika? V lese je třeba být opatrný. Za silného větru raději zůstanu v kanceláři. A při jízdě po lesních cestách je třeba dávat pozor – stromy, větve, zvěř…
14. Zažil jste někdy krizovou situaci? Máte nějaký silný zážitek z lesa?
Nejhorší jsou požáry. Ta bezmoc, když vidíte hořet les, se nedá popsat. To jsou chvíle, které se vám vryjí do paměti navždy.
15. Jaký je největší mýtus o práci lesníka, který byste chtěl vyvrátit?
Že je to práce, kde se jen chodí po lese. Výsledky naší práce nejsou vidět hned, ale až za desítky let. A to je na tom to krásné i náročné zároveň.
16. Co byste poradil lidem, kteří chtějí lesům pomáhat, i když nejsou odborníci?
Chovejte se k přírodě s respektem. Les je její součástí a jak se budeme chovat k přírodě, tak se bude chovat ona k nám.
Za rozhovor děkujeme panu Aleši Šťavovi.